MEGA EXPLOSION OF VK BLAST!!!

Nenávidím?

10. dubna 2010 v 21:46 | gay_n_yaoi |  Výplody z mý chorý hlavy
Takže lidi, tohle jsem teď psala asi 2 hodinky :) nevím, jestli se vám to bude líbit...ten konec je takový asi nic moc....ale uvidíte...budu ráda za komentáře :)...jinak postavy snad budou jasné...kdyby ne, tak Aoi z the gazette a Yuki z Versailles....ale myslím, že to je opravdu zbytečné říkat :) nuže, tak zde to máte :)

am i hating


NENÁVIDÍM?

Už nemohl dál. Věděl, že se jednou rozhodne udělat to. Ty pohledy prostě nemohly být jen tak obyčejné. A pokud byly, nezmění to nic na tom, že to musí zkusit. Hleděl na sebe do zrcadla a dýcháním zhluboka si dodával větší odvahu. Muselo to tak přeci být. A pokud ne, tak bude vědět, že pro to udělal maximum, že nepromrhal své šance. Opíraje se o umyvadlo sklonil hlavu a pohlédl na pravý kohoutek, jenž byl stále pootočený, aby z vodovodu mohla vytékat studená voda. Mladý muž s černými vlasy, které byly polodlouhé a z poloviny až ke konečkům střapatě prostříhané, se nadechl o něco více a pomalu vydechl, aby odplavil část své nervozity a nejistoty. Opět vzhlédl. Na vteřinu spočinul na tváři, jež na něj ze zrcadla hleděla vyzývavým pohledem, který Aoie pobízel vyjít z umývárny a jít do oné místnosti. Do místnosti, kterou obýval ten druhý.
V tuto večerní hodinu již na chodbách nikdo nechodil. Byl klid, který přerušovalo jen lehké cvakání nepříliš důkladně zavázaných tkaniček od Aoiho bot. Pod několika dveřmi se dal spatřit proužek světla značící, že byla místnost obývána zbylými pracovníky. Aoi došel k předposledním dveřím chodby, kterou nyní procházel. Světlo pod nimi lehce prosvítalo a olizovalo špičky bílých tenisek. Aoi si oddychl a zároveň i více znervózněl z ujištění, že on ještě neodešel. Zaklepal.
"Ano? Pojďte dál, je otevřeno." uslyšel Aoi měkký hlas, jenž ho vybídl, aby vstoupil.
"Aoi? Myslel jsem, že jsi už odešel." usmál se druhý černovlasý mladík a ukázal na gauč, z poloviny zaházený nepotřebnými letáky a pár krabicemi. "Posaď se. Ještě tu trochu přemýšlím nad jednou melodií. Kamijou mě poprosil, jestli bych nepřišel na něco… Však víš… Uchvacujícího." Yuki se nad prosbou svého kolegy pobaveně zasmál. Aoi stále zůstával stát.
"To je jasné." oplatil Yukiho smích svým lehkým pousmáním. "To chce asi každý vokalista po svých dokonalých členech kapely."
"Jo, jako kdybych na to byl největší expert." uchechtl se Yuki. "Člověk, co hraje na bicí, bude upravovat melodii. Je pravda, že to řekl mě i Hizakimu, ale chci se také přičinit, když už o to požádal nás oba."
Nastalo ticho. Aoi stál stále na stejném místě a vyčkávavě hleděl na Yukiho. Prohlížel si jeho dokonale hladké vlasy. Yuki se na Aoie chvilku díval, ale ihned se podíval na hromadu papírů na svém gauči, o který se jednou rukou opíral. Tu druhou měl v bok a jednu nohu překříženou přes tu druhou, aby se mohla špičkou dotýkat podlahy. Aoi si všiml tohoto postoje a vzedmula se v něm téměř neúnosná touha. Nad čím asi Yuki přemýšlí?
"Proč jsi přišel, Aoi?" následovala Yukiho nahlas vyslovená otázka hned po té Aoiově v duchu vyřčené. Yuki se díval pořád stejným směrem a snažil si udržet pevný hlas, ale Aoi v něm mohl zaslechnout jistý druh roztržitosti.
"Protože se na mne pořád díváš." Odpověděl Aoi zcela vážně. "Díváš se na mne a já se dívám na tebe. Chci vědět, co tvé pohledy znamenají." Yukiho ta ráznost zarazila, což ho donutilo se na Aoie podívat. Mohl spatřit oči s téměř nemrkajícími víčky, jež hleděly jeho směrem, trochu pootevřená ústa a o něco rychleji se zvedající a klesající hruď. Yuki se při pohledu na tuto děsně vzrušující kombinaci lehce otřásl, jak mu po páteři přejelo příjemné mravenčení. Ze svého postoje sledoval, jak se k němu Aoi jedním krokem přiblížil. A dalším.
"Po-počkej." Dostal ze sebe Yuki, poodstoupil vzad stejným počtem kroků, který udělal Aoi směrem k němu, a napřáhl dopředu svou rozevřenou dlaň, jež přikazovala druhému zůstat na místě. "Už nechoď blíž." Přitažlivost muže stojícího naproti němu byla v kombinaci s jeho vůní, kterou Yuki díky svému silnému čichu cítil i z této vzdálenosti, neúnosná a zničující. Nechtěl Aoiovi ublížit.
"Co se děje?" zeptal se Aoi. Nezastavil, šel dál. "Co k sobě cítíme?" Tak moc se chtěl dotknout té natáhnuté dlaně, tak dlouho toužil po tom doteku. Yuki ho pozoroval. Pozoroval Aoiovu pravou ruku, jak se dotýká jeho levé, napřažené. Škubl sebou. Tělem mu projel nevysvětlitelný a nepopsatelný proud silné energie. Zavřel oči a nechal Aoie, aby své prsty propletl s jeho. Za okamžik ucítil dotek Aoiovi druhé dlaně na své tváři. Vůně jeho krve! Tak zrychlený tep, který dával najevo přítomnost teplé a tolik vzácné tekutiny. Ta vůně! Nikdy necítil silnější, opojnější vůni! Zlehka natočil svou hlavu k hebkému zápěstí. Mysl, vnímání… jsou pryč. Mozek ovládá zvíře uvnitř něj. Nevědomky otevírá ústa. Srdce bije!
"NE!!!" vyjekl zděšeně Yuki a padl na kolena. Cítil palčivou bolest ve své hrudi.
"Ne." Zopakoval ještě jednou, ale tišeji. Aoi nechápal. Klekl si, vzal Yukiho za bradu a lehkým stisknutím ho donutil podívat se mu do očí.
"Proč ne?" zněla otázka.
"Nemůžu. Nechci." Byla odpověď vyslovovaná po částech pod náporem bolesti a rychlého dechu. "Odejdi. Nemůžu. Ti. Ublížit."
Aoi pokrčil obočí. Stále hleděl Yukimu do očí. Změnily barvu. Aoi ucukl rukou, která až doteď držela Yukiho za bradu. Tato reakce Yukiho píchla u srdce.
"Nechci ti ublížit." Řekl nyní již plynule. Jeho dech se částečně uklidnil a tep se vrátil do normálu. Předtím zvláštně zbarvené oční duhovky nabyly své původní barvy. Yuki vstal, vzal do ruky svůj kabát a šel ke dveřím.
"Víš, proč se dívám já?" uslyšel za svými zády. Otočil se. Aoi už na nohou stál také, byl otočen k němu a upíral na něho nesmlouvavý pohled.
"Proč?"
"Protože chci, aby ses ty díval také."
"Proč?" položil Yuki stejnou otázku na Aoiho zvláštní větu.
"Protože tvůj pohled je jiný. Chci tě. Pro sebe." Aoi začal opět dýchat rychleji. Yuki to postřehl a znervózněl. Zrychlený dech znamená zrychlený tep. Zrychlený tep znamená silnější vůni. Silná vůně znamená Yukiho nekontrolovatelnost.
"Jsem netvor. Zrůda." Namítl Yuki. Opět ta vůně. Vůně matoucí smysly.
"Tvoje krev," začal Yuki dýchat opět přerývaně, " je tak… Nikdy jsem nic silnějšího necítil. Ty jsi jedinečný. Nevím, zda miluji tebe, nebo tvou vůni! Chci tě! Ale nevím, zda chci tebe, nebo tvou krev! Nechci se dívat! Nenávidím své pohledy, které zavadí o tebe! Jsi moc blízko…" Yuki se zády opřel o dveře. Chtěl odejít a uniknout tomuto nesnesitelnému pokušení, ale nedokázal se toho vzdát. Zaklonil hlavu, o dveře ji opřel také, ale oči nechal otevřené. Hleděl na Aoie, který udělal opět krok dopředu.
"Nevěřím, že mi ublížíš." Řekl muž s nadpozemskou vůní a nezastavoval se. Srdce mu bilo rychleji a rychleji. Nyní se k touze přidal mírný strach z neznáma smísený se strachem o nepoznanou lásku. Yuki nic neříkal, jen jeho dech nabýval na rychlosti, která byla určována zkracující se vzdáleností mezi oběma muži. Cukalo mu v konečkách prstů a téměř oslepující vůně, která sálala z Aoiova těla, donutila Yukiho povytáhnout horní ret a tím poodhalit lehce vystouplé a zbroušené bílé špičáky. Aoi se zastavil a chvíli tak beze slov zůstal.
"Já se nebojím." Prolomil nakonec ticho, které bylo doprovázeno tlukotem jejich srdcí. Další krok. Yukimu se podlamovaly kolena.
"Prosím. Ne."
Aoi si jeho prosby nevšímal. Došel až těsně k jeho tělu a svou pravou dlaň položil na jeho hruď. Yukimu se začalo špatně dýchat. Zorničky měl nyní rozšířené tak, že téměř zakrývaly jeho svítivě modravé duhovky. Sledoval Aoie, jak se svou druhou rukou opřel vedle Yukiho hlavy o dveře a přibližoval se k jeho ústům svými. Dotek těch hebkých rtů, které tak nepředstavitelně voněly jeho krví! Yukiho ovládla jeho vnitřní síla. Chraptivě se nadechl. Viděl pulsující tepnu na Aoiově krku. Zorničky již docela zakrývaly duhovky. Chytil Aoie jednou svou paží okolo krku. Svým jazykem se jedinkrát dotkl jeho. Oddálil se. Na vteřinu. KREV! Yuki zaryl své špičáky do té hebké kůže a nechal tu chuť, aby se rozlila v jeho ústech, a polkl. Mozek jakoby rozeznal podstatu té životodárné látky.
"NE!NE!NE!" Yukiho křik se rozlehl po celém patře. Aoi měl vytřeštěné oči. Jakmile ho Yuki pustil, zavrávoral a spadl na kolena. Nechápal. Ten pocit. To omámení. Vzhlédl a zadíval se do dravých očí, do kterých se začala vracet pomněnková barva vlastní upířím potomkům. Aoi se nechtěl vzdát.
"Věřím ti." Zachraptěl a nemotorně se opět postavil. Cítil, jak se jeho krk pomalu zaceluje. Opět se přiblížil k Yukimu. Yuki vydával zvuk podobný kňučení malého štěněte. Už nechtěl!
"Věřím ti." Zopakoval Aoi. Věřil mu. Věřil, že to překoná. Věřil, že zvítězí. Věřil mu, že zvítězí sám na sebou. Políbil ho na ústa. Nedočkavě si prodral cestu skrz jeho rty a okolo ostrých zubů až k jeho jazyku. Ucítil chuť své krve smísenou s chutí Yukiho jazyka.
Yuki ztrácel schopnost držet se pevně na nohou. Kdyby ho Aoi nepodpíral, upadl by. Ta vůně! Ta chuť, kterou zakusil! Dokonalost! Chtíč se vrací! Prudce strčil do Aoie a sledoval, jak jeho tělo dopadá na zem. Viděl tu překvapenou tvář! Jizvu na krku, kterou způsobil on sám. NE! Už ne.
"ZABIJ MĚ!" křičel se zakloněnou hlavou, skoro smyslů zbavený.
"Nemůžu tě zabít!" okřikl ho na oplátku Aoi, který zůstával sedět na zemi.
Yuki se na něj podíval. Poklekl.
"Nemůžu." Zdůraznil Aoi. "Protože tě miluji." Z Yukiho modrých očí ale sálala touha po krvi.
"Ale já tě nenávidím." Bez rozumu si sáhl za pas a vytáhl dýku se zdobenou rukojetí. Bodl. Bodl z vášně. Bodl z kruté lásky. Bodl z nenávisti. Protože nejvíce nenáviděl sám sebe. A jeho miloval.

KONEC

Jo, a ještě se omlouvám za případné chyby, dopsala jsem to právě teď, tak se nedivte...nestihla jsem to opravit :) tak buďte shovívaví :) díky moc :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gay_n_yaoi gay_n_yaoi | Web | 11. dubna 2010 v 20:25 | Reagovat

...pfchm...komentujte zrádkyně... :D

2 Nami Michiyo Nami Michiyo | Web | 11. dubna 2010 v 22:24 | Reagovat

btw děkuju za pochvalu mé photo povídky o Aoim a Uruhovy na od Yuki blogu fabula.blog.cz^ ^...vážím si toho...až budu mít čas přečtu si ty tvoje ^ ^

3 ShoW ShoW | Web | 12. dubna 2010 v 14:57 | Reagovat

Sate...
Jo moc ráda spřátelím..obzvláštˇ s blogem o J-rocku..ˇˇ Diplomek? Jo chci ˇˇ ..třeba Yuukiho z Lycaon..:-) Jinak s tím dessem se netrap , mě se taky nechce , ale když se nudím , tak se do toho prostě pustím..
A tvoje povídky si ráda přečtu..jo já fanatik do čtení povídek..xD

4 Zoey =^_^= Zoey =^_^= | Web | 13. dubna 2010 v 16:33 | Reagovat

Skutečně úžasný! Něco takovýho jsem dlouho nečetla! Zakládám tvůj Fanclub! Adios ^_^

5 Koxina Koxina | E-mail | 13. dubna 2010 v 20:06 | Reagovat

Fakt krásný :) ,, měla by si být spisowatelkou :) ,, nadchlo mě to

6 anako-kun anako-kun | 12. ledna 2011 v 17:21 | Reagovat

tohle bych asi udělal kdyby mi někdo koho mám rád řekl že mě nenávidí

7 Sharten Stříbrný vlk Sharten Stříbrný vlk | 22. ledna 2011 v 13:29 | Reagovat

zajímavý zvrat na konci to bych nečekal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama