MEGA EXPLOSION OF VK BLAST!!!

Červenec 2010

Objekt žárlivosti - část 6.

11. července 2010 v 18:32 | Master Of Visual Explosion |  Výplody z mý chorý hlavy

Část šestá
objekt žárlivosti


Uběhlo už pár měsíců, během nichž se Kamijou zabydlel v sídle svého pravého otce. Stále se snažil nezabíjet pro svou potřebu, vždy se jen napil tak, aby zahnal žízeň, ale jeho pokrevní příbuzní si s lidskými životy hlavu nelámali. Proto už radši chodil hledat své částečné oběti sám. Naučil se nejdůležitější věci, aby nebyl polapen a aby se mu podařilo získat to, co chtěl.

Byla právě jasná noc, měsíc byl z poloviny odhalen a Kamijou byl připraven vkročit do obydlí mladého osamělého muže. Zastavil se u okna a nenápadně nakoukl dovnitř. Seděl tam při světle svítilny a svými útlými bílými prsty hbitě protkával bledě modrou látku stříbřitou nití.
Zřejmě to byl nějaký mladý krejčí nebo si prostě jen po večerech liboval ve svém koníčku. To ale bylo koneckonců úplně jedno. Kamijou byl tímto výjevem ohromený. Nikdy neviděl podobného muže. Nejen jeho zázračné ruce, ale také rysy v jeho obličeji. Byly tak jemné, jako by si někdo dával obrovskou práci je vyhladit až k dokonalosti. Kamijou zaostřil ještě více. Mohl zahlédnout jeho oči zpola zakryté jeho očními víčky, jak byl soustředěný na svou práci. Měl velice zvláštní oči na smrtelníka. Byly úplně šedé, v mírném světle jakoby s odleskem stříbra téměř stejného odstínu jako byla nit navlečená do malé jehly v jeho rukou. Ale okraje duhovek přecházely do tmavě šedé až do černé. Zvláštní ohraničení té měsíční barvy. Vlasy měl jasně blonďaté a lesklé. To byla opravdová dokonalost. Tohoto muže, že by měl připravit o jeho vzácnou životodárnou tekutinu? Tomuto muži, že by měl zohyzdit tu krásně bledou kůži svými ostrými špičáky? Tohoto muže, že by měl svými schopnostmi omámit? Muže, jenž dokonale omámil jeho? Ne.
Kamijou se od okna přesunul ke dveřím. Zlehka je otevřel a vstoupil do kamenné místnosti. Muž naproti němu upustil od své práce a vzpřímeně se postavil. Málokdo dosahoval Kamijovy výšky, ale tento muž, toto ztělesnění anděla, byl snad i o něco málo vyšší než sám Kamijou.
"Kdo jste?" optal se Osud. Mužský hluboký hlas byl neuvěřitelně měkký. Jako Nevinnost.
"Mé jméno je Kamijou."
"Těší mne, mé jméno je Yuuki. Co Vás sem přivádí?"
Coby měl Kamijou odpovědět? Důvod, proč sem původně přišel, už dávno důvodem jeho přítomnosti nebyl.
"Vlastně netuším. Jen..byl jsem okouzlen."
"Čím?" pousmál se anděl.
"Tebou." odpověděl Kamijou prostě a přikročil k Yuukimu blíž. Dokonalá tvář Yuukiho vybízela okusit neznámé. Osoba naproti němu byla muž, ale Kamijou měl pocit, že najednou žádné pitomé konvence neexistují, že je to naprosto normální. Naklonil se a jemně se otřel svými rty o Yuukiho ústa. Zvláštní elektrický impuls jeho touhu rozproudil ještě více, že Yuukiho musel obejmout a políbit ho daleko vášnivěji. Nikdy nezapomene tu sladkou chuť jeho jazyka. Nikdy v životě se takhle necítil. Nikdy nechce cítit nic jiného, než tohle. Tohle bylo kouzlo. Pomalu zapomínal dýchat, odtáhl se tedy mírně a zalapal po dechu. Úžasné!
"Co to bylo?" položil trochu podivnou otázku Yuuki, který také oddechoval rychleji.
"Energie." odpověděl mu Kamijou. Yuuki si ho k sobě přitiskl ještě těsněji a znovu ho políbil.

O týden později stál Kamijou u Yuukiho příbytku znovu. Přemýšlel. Když tehdy tak podivně rozladěný opouštěl tu kamennou místnost, říkal si, že nikdy nedopustí, aby se této kouzelné bytosti přihodilo něco zlého. Proč tento pocit? Byla to snad láska? Nedokázal to určit. Věděl jen, že cit, který v něm vyvolával ty neznámé pocity, nechtěl zmizet. Ani týden po té události. A vlastně ani Kamijou nechtěl aby zmizel. Jen se obával, jestli by dnes mohl tu andělskou tvář políbit znova. Co když Yuuki necítí to, co on? Bylo to velice zvláštní, ale bál se. Nechtěl dál čekat. Opět tedy vstoupil.
Yuuki se na něj podíval a okamžitě nechal šití. Postavil se. Chvíli bylo ticho, než muž s jemnou pletí promluvil.
"Myslel jsem, že už se tu nikdy neukážeš."
"Myslel jsem, že bys nechtěl, abych se tu ukázal." Opáčil Kamijou. Yuuki se jen krátce pousmál nad hloupostí Kamijových slov a přikročil k vampýrovi, aby ho mohl obejmout. Kamijou byl opět šťastný. Bylo to až neuvěřitelné, jak se mu zlepšila nálada. Vše bylo zase skvělé. Celý jeho život, jakoby byl po dlouhých měsících temnoty prosvícen. Nikdy nedopustí, aby se o něm Yuuki dozvěděl pravdu. Nikdy nedopustí, aby ho Yuuki nenáviděl. A nikdy nedopustí, aby o Yuukiho přišel.

Kamijou svého nového přítele navštěvoval pravidelně. Pravidelně, ale tajně. Kdyby se o tom dozvěděl Otec, okamžitě by Yuukiho zabil. A Kamijou se této skutečnosti děsil víc, než kdyby měl umřít on sám. Bál se toho čím dál víc, jelikož místy se ho Otec už začínal vyptávat, proč se vrací vždy až těsně před rozedněním. Nebylo zvyklé, aby byl někdo tak dlouho na lovu. Kamijou se ho snažil vždy jen odbít něčím jako: "Musím si pečlivě vybírat.", "Nejsem si ještě sebou tak jistý, trvá mi to trochu déle." a podobně. Ale trvalo to už nějaký měsíc a Kamijovi docházely výmluvy. Snažil se schůzky s Yuukim omezit a také časově zkrátit, ale většinou se mu to nedařilo, jelikož v jeho přítomnosti absolutně ztrácel pojem o čase. A bylo vidět, že Otec začíná Kamija podezřívat, zda nedělá něco tajně za jeho zády. Jednou podvečer už bylo na Kamija udeřeno zpříma.
"Musím si s tebou promluvit, Kamijou." řekl vážným tónem Otec a šel s Kamijem do své pracovny.
"Vím jistě, že mi něco tajíš." Začal, hned jak za sebou zavřel dveře. "Okamžitě mi to pověz, nebo si to zjistím sám a trest pro tebe bude daleko horší." Kamijou nenáviděl tu jeho nesmlouvavost, které se nemohl nijak bránit. Otec byl moc silný a to nejen fyzicky. Nemá cenu dělat mrtvého brouka.
"Jen, spřátelil jsem se s někým. To je vše, Otče." Tato odpověď nemůže nijak uškodit.
"Spřátelil? Se smrtelníkem?"
"Ano, Otče. Je to zvláštní, ale tento smrtelník má v sobě jisté magické schopnosti. Myslím, že když se s ním budu stýkat, určitě je v něm probudím." Správně, to je ono.
"Kdo je ten člověk?" přimhouřil oči Otec.
"Jeho jméno je Yuuki. Pracuje jako krejčí." Ano, jen neprozradit nic víc. Otec se Kamijovi zadíval do očí. Problém. Magie, kterou dokázal vládnout, byla veliká a Kamijou nebyl dostatečně silný na to, aby se jí dokázal bránit. TO NE!
"Přítel? Opravdu? Pouhý přítel?" Hypnotizující pohled byl mučivý.
"Jak to myslíš?" snažil se racionálně uvažovat Kamijou.
"Máte mezi sebou jiný, než přátelský vztah?" Pohled ještě více zesílil.
"Ano." Vyšlo z úst mladého vampýra.
"To mi stačí." Zvýšil o něco málo Otec hlas, opustil místnost a zanechal Kamija o samotě s pocitem viny a strachu.
To ne! Musí něco udělat! Nemohl přeci o Yuukiho tak lehce přijít, když v sobě právě objevil cit, který snad už nikdy nepozná. Cit, který v sobě chová jen díky Yuukimu. To on byl Kamijův strážný anděl, který bděl nad jeho znetvořenou podstatou. Nesmí dopustit, aby se mu něco stalo! Než Otec zjistí, kde Yuuki vlastně žije, bude to chvilku trvat, proto by mohl Kamijou získat nepatrný náskok a Yuukiho varovat. Okamžitě vyběhl z pracovny a spěchal za ním.

"Yuuki!", zabušil na dveře. Žádná odezva. Kamijův strach nabýval na síle.
"YUUKI!" zakřičel ještě víc. Po chvilce se dveře otevřely. Díkybohu byl v pořádku.
"Yuuki, sakra, proč neotevíráš?" oddychl si Kamijou rozčíleně.
"Promiň, trošku jsem si zdřímnul." Zamumlal Yuuki rozespale. "Co se děje?"
"Jsi v nebezpečí. Musíš utéct. Mám spoustu známých, zařídím ti cestu do Ameriky. Musíš odcestovat."
"Ale proč? Japonsko je můj domov, nechci opouštět svůj domov."
"Ty to nechápeš. Jestli tu zůstaneš, zabije tě." Kamijou byl zoufalý.
"Kdo mne zabije? Kamijou, co se děje? Nechápu to."
"Já…" Nikdy nechtěl, aby se tohle stalo. Říkal si, že nedopustí, aby se to Yuuki dozvěděl, ale teď to bude muset udělat. I kdyby ho za to Yuuki nenáviděl, alespoň pak opustí toto místo a nebude mu hrozit smrt.
"Ve skutečnosti nejsem takový, jaký si myslíš."
"Co to plácáš za hlouposti?"
"Víš, proč za tebou chodím většinou jen v noci?"
"No, už si mi říkal, že ve dne hodně spíš a noc máš radši. Chápu to, ale nechápu, co tím chceš říct."
Kamijou se zhluboka nadechl.
"Ve skutečnosti jsem vampýr." Svýma šedomodrýma očima se zabodl do těch stříbrnošedých. Uviděl v nich Yuukiho prvotní zděšení. Ale slova, která přišla hned po té, Kamija překvapila.
"Věřím, že tvá láska ke mně je natolik silná, že nechceš, aby se mi někdy něco stalo. To, kým jsme, nedokážeme nijak ovlivnit, ale dokážeme svůj život vést tak, jak ho chceme žít. A já vím, že ty jsi dobrý člověk, bez ohledu na tvou krev, která tě dělá jiným."
"Yuuki…" Kamijou zůstal téměř beze slov a Yuuki pokračoval.
"Neodjedu z Japonska. Zůstanu tu. Nebojím se smrti."
"Ale já nedopustím, aby ti ublížil!" zatřásl Kamijou s Yuukim. Copak to nechápe?
"Kamijou. Moje vize ve snech tohle viděla dlouho. A osudu se nelze bránit." Polibek vzal Kamijovi veškeré argumenty. Jen slz v očích přibývalo. Zvenku byly slyšet kroky těžkých bot.
"NE!" vyjekl Kamijou zděšeně. Dveře se otevřely. Jeho Otci v očích plál vztek a vražedná síla. Proč?
"Otče, nedělej to! Zabil si mou matku, ale jeho zabít nemůžeš!"
"Není vyhnutí." Zaznělo dvojhlasně. Yuuki a Kamijův otec se na sebe dívali. Na jedné straně vražda, na druhé smíření. Tohle byla nejděsivější atmosféra, v jaké se kdy Kamijou ocitl. Tohle byl jistojistý konec…