MEGA EXPLOSION OF VK BLAST!!!

Listopad 2011

Zemři.

3. listopadu 2011 v 18:33 | Zbytečná Existence |  Moje kecy
O mě.
Pro mě.
Ode mě.

Myslíš si, že tě někdo přijde zachránit před tvojí zkaženou podstatou..Jenže se šeredně pleteš..jsi na to sám, ostatně jako vždycky.. A nikoliv proto, protože by o tebe nikdo nestál, ale proto, že ty nestojíš o nikoho, jenom o sebe.. Musím se ti smát, jak tě ovládá ubohost tvýho shnilýho nitra.. Jsi úplné nic na tomhle světě a ty děláš, jako kdybys byl všechno.. Když nechceš, aby o tebe někdo stál, tak sám nestojíš za nic.. Ukliď se, jak se uklízí odpad, který už nikdo nijak nevyužije.. Rozlož se na prach, splyň s odporným pachem skládky .. I kdyby po tobě štěknul dokonce víc, než jeden pes, tobě to bude jedno… Budeš mrtvý, nespokojený a nadále zůstaneš tím nepoučitelným bláznem, kterýmu nepomohla ani podpora přátel, ani láska od milovaného člověka .. Jsi zbytečná existence, přesně jak říkáš.. Tak co tu ještě děláš? Zemři.

Rady z tvé mysli

2. listopadu 2011 v 17:33 | Master Of Visual Explosion |  Moje kecy
Můj vnitřní rozhovor...
Věnováno E.G.

Nikdy by tě nenapadlo, že se dá v hloubce vlastní duše utopit. Ale co si od všeho slibuješ? Veškeré touhy se vždy stejně ztrácejí v prázdnotě sladkého neznáma. Podává ti snad ruku Zlo? Sám nevíš, jaké smysly použít, abys dosáhl vnitřního klidu. Tolik bolestivé rány od reality se ti uvnitř již dávno puklého srdce stále dokola otevírají, jakoby ti chtěli připomenout slastnou bolest ostrého předmětu zařezávajícího se do sametově hebké pokožky. A přesto je to psychické utrpení naprosto vzdálené fyzickým zraněním.
Naplňuje tě samota, že? Jsi věčně nespokojený, ať se ti dostává sebevětšího štěstí. Budeš se vždy utápět v kruhu nenaplnění, protože nikdy nemáš dost. Nosíš v sobě nenasytnost, chamtivost a chtíč. Neměl by ses toho zbavit? A přece nejsi zlý člověk. Já tě chápu, ale chápou tě i jiní? Myslíš, že si dokážou připustit tvojí odlišnost? Nebuď naivní, příteli. Hledáš celou dobu, ale pak přijde cíl tvé cesty a ty zjistíš, že vůbec není takový, jaký sis ho představoval. A i přes své strastiplné putování, i přes radost, že ses dostal k tomu, koho jsi hledal, zjistíš, že stejně zůstaneš nadále v křečích. Ptáš se proč? Lituješ své neštěstí? Cožpak si neuvědomuješ, že si způsobuješ veškeré toto nicotné bytí sám? Nedokážeš se vzdát své myšlenky, svého přání. A tak jsi odsouzený, možná navěky, k nemizícímu žhářství ve své hrudi. Ona za tebou nepřijde. Nečekej.