MEGA EXPLOSION OF VK BLAST!!!

Chtíč

20. prosince 2012 v 16:46 | Denny Peverell |  Výplody z mý chorý hlavy
Tato povídka je též staršího data, ale přesto ji chci věnovat dvoum nejmilejším osůbkám :) Noboru, Akio, toto je pro vás :* <3

---

Myslím, že jsem se při té cestě metrem úplně zbláznil. Je to jako posedlost, je to jako šílenství. Veškeré toky mých myšlenek plynou jen jedním směrem, a přesto jsou zmatené, skáčou si vzájemně do cesty a já nevím na co konkrétního myslet dřív. Blázním z toho! Nikdy jsem nepotkal takovou osobu, jako byl on. Mohu říct, že je to člověk? Neznělo by to pro onu bytost příliš potupně? Dlouhé vlasy s ženským střihem obarvené načerno, dlouhé štíhlé prsty zakončené dokonale pěstěnými černě lakovanými nehty. Barva jeho očí se nedala popsat. Ponejprv jsem si byl téměř jistý, že jsou jeho oči zelené s mírným nádechem světle hnědých odstínů, ale jakmile pohnul hlavou a světlo na jeho tvář šlo náhle z trochu jiného úhlu, všiml jsem si, že oči zešedly. A v moment, kdy krátce pohlédl na mě, obklopila mě mrazivá a přitom žhnoucí síla jasně modrých vln v jeho pohledu. Nemožné. Kdo je? Čím je? Jeho upnuté kalhoty rudé až vínové barvy dokonale rýsovaly hubené a přitom vypracované nohy, a když jsem nenápadně, chtěně i nechtěně, zabrousil pohledem na jeho rozkrok, zaplavilo mě horko jen z té hříšné myšlenky. Donutil jsem se odtrhnout pohled od spodní části jeho těla a jal se prohlížet zbytek. Dlouhý kabát opět černé barvy, jehož spodek byl nyní ledabyle odhozen do stran sedátka, aby se té dokonalé bytosti dobře sedělo, obepínal mužnou a přesto jaksi křehkou hruď. Pod kabátem jsem mohl spatřit černou košili, mírně z vrchu rozepnutou, což působilo v kontrastu s jeho bledou pletí neuvěřitelně eroticky. Zadíval jsem se mu do obličeje a cítil jsem, jak mírně červenám ze svých představ. Zbývaly mi tři stanice do mého cíle a ona Dokonalost též nevystupovala. Potřeboval jsem se uklidnit! Nešlo udělat nic jiného, než v rychlosti blesku vylétnout ze dveří podzemního vlaku v jedné ze stanic, kde jsem snad ještě nikdy nevystupoval. Zbaven stísněných prostorů mého osobního myšlení uvnitř metra jsem se ještě ve stanici otočil a zahleděl skrze okna dovnitř dopravního prostředku. Koukal na mě a usmíval se. Nebyl to normální úsměv, byl jaksi škodolibý a zároveň vyzývavý. A jako by toho nebylo málo, vteřinu před tím, než se vlak opět rychle rozjel, olízl si onen mladý muž své úzké zrůžovělé rty a provokativně se sám lehce kousl do jazyka. Rozbušilo se mi srdce a cítil jsem tlak ve svém klíně. Vyděšeně jsem se rozhlédl kolem sebe, jestli mě někdo nepozoruje. Nikdo. Oddychl jsem si a stále minimálně vnitřně vzrušen jsem se musel naprosto poprvé odebrat na toalety ve stanici metra. Touha a erotické obrazy v mé hlavě mi poměrně rychle dopomohly k neopakovatelnému uvolnění. Kdo je?! Chci ho!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 blažena blažena | Web | 20. prosince 2012 v 16:59 | Reagovat

Já si s dovolením ten článek přečetla a přemýšlím, co by se stalo, kdyby jsi nevystoupil.....

2 NASaito NASaito | Web | 20. prosince 2012 v 20:40 | Reagovat

Ano, tohle si přečtu minimálně ještě 3x, děkuji za věnování! :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama