MEGA EXPLOSION OF VK BLAST!!!

Tužby

2. února 2013 v 22:19 | Denny Peverell |  Výplody z mý chorý hlavy
Už snad ani nemá smysl psát, že je to pro něj...

---

Scházím po schodech, jež vedou absolutně nikam. Cítím z blízké dálky mrazivý žár. Mám zavřené oči a nechám se olizovat chladivými plameny. Schody skončily, zastavuji se. Stále mnou prostupuje ten zvláštní pocit. Vše v mém těle jakoby drtila neviditelná síla, přesto mi propůjčovala jistou energii. Vnímám tlukot svého rozběsněného srdce, díky němuž mám znatelně prohloubený dech. Mám z toho nekončící strach, přesto se neubráním otevření očí. Můj zrak okamžitě přivykne nastalému šeru, mírně kontrastujícímu s předchozím zobrazením mých emocí za zavřenými víčky. V potemnělé chodbě kdosi stojí u zdi. Stojím jen pár metrů od oné osoby. Nevidím jí do tváře, rozeznávám jen pouhou siluetu. I tak vím okamžitě, kdo na mne čeká v mírně rozkročeném postoji a s rukama svěšenýma podél těla. Mám okamžitě pocit, že se mé srdce pokouší o neúspěšný útěk z mého těla, tak moc zvýšilo počet úderů za vteřinu.
"Udělej to. Prosím!", oslovím tu tajemnou postavu a pomalu se dám opět do pohybu směrem k ní.
"Ne. Nemohl bych.", odporoval hlas lahodící mému sluchu.
"Já si to žádám.", namítám a jsem zas o něco blíže. "Mně se to bude líbit."
"Nebudu Ti ubližovat."
"Pro mne je taková bolest slast. Obzvlášť od někoho, jako jsi Ty." Stále to nechce chápat. Stojím nyní těsně u něj. Hledí mi do očí a já mám pocit, že se každou sekundu snad zblázním.
"Onegai.", zašeptám svou prosbu a lehce mu pročísnu vlasy za uchem. Skvost naproti mně zvedá opatrně jednu ruku a přikládá ji na mou hruď. Určitě nyní cítí, jak šílený je tlukot uvnitř.
"Iie.", kroutí hlavou, hledí při tom do země a stahuje ruku zpět. "Nemohu." Chápu ho, jistěže. I přes mou touhu cítit fyzickou bolest způsobovanou milovaným člověkem jsem šťastný. Neodolám a uvrhuji ho do svého láskyplného sevření. Je pro mne vším.
"Arigatou, Noboru." Slza štěstí smáčí jeho rameno, když mne objímá též a zároveň hladí po vlasech.
"Doutashimashite." Vím, že se usmívá, cítím to.
Opravdu Tě přespříliš miluji. Chtěl bych zemřít tvou rukou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NASaito NASaito | Web | 2. února 2013 v 22:24 | Reagovat

Arigatou... gozaimasu.

2 kioko kioko | 17. dubna 2013 v 22:21 | Reagovat

je to jako..jako já a moje kamarádka..sice trochu jinak ale je to podobný....je jednoduché se vžít do toho co píšeš...teda aspoň pro mě :)

3 MaikelC MaikelC | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:16 | Reagovat

I found this page on 18th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama